POMOC NEČEKÁM

Vrcholky hor se dotýkají nebe,
rosa s lučinami se snoubí,
tolik miláčku postrádám tebe
a v hloubi lesa, jelen troubí.

Poslouchám, co si lesy šeptají,
přemýšlím, jaké bude další ráno,
co řeknu, až se mě zeptají,
kdo mně hodí, záchranné lano?

Ani žádnou pomoc nečekám,
zatím si poradím vždy sama,
myslím si, že životem se prosekám,
při nejhorším - je tu ještě máma.

Ta i slovíčkem mě pohladí,
jsem šťastna, když se usmívá,
když je zle i ráda poradí
a špatnou náladu, nikdy nemívá.

Život přináší smutek i radost,
ale když máš mámu - máš všecko,
v duchu ji často děkuji za dost
a vzpomínám, kdy jsem byla děcko.

Jsou to překrásné vzpomínky,
teď do krabičky je skládám,
v srdci hoří jako plamínky,
nic nechci, jen tvou lásku si žádám.