Potkat anděla

Potkal jsem anděla, ptám se ho na cestu,
z bludného kruhu se chci vymanit, uniknout bez trestu.

Prožívám muka, na dně se ocitám,
že blbost jsem udělal, lehce si spočítám.

Poblázněn touhou, cítit to napětí,
propadl jsem drogám, prachsprosté prokletí.

Prvně jsem okusil, nájezd se dostavil,
do tmy se propadám, tvář svou jsem nastavil.

Nemám už starosti, zmizely deprese,
proti fetu by se měla zavést účinná represe.

Blažené pocity, vznáším se do oblak,
dojezd to však pokazil, zbyl už jen černý mrak.

Nemůžu odolat, cuká mi ruka,
té potvoře se postavit, no tak se uka.

Snažím se, nejde to, chci překročit bludný kořen,
do ohyzdných halucinací jsem zcela ponořen.

Orosené čelo, hlavu mám zpocenou,
nevnímám košili krví zbrocenou.

Pojem realita už mi nic neříká,
mé vnitřní děcko potichu naříká.

Musím se našlehnout, bolest mnou zmítá,
v hlavě mé se opět nervydrásající film promítá.

Zasil jsem vítr, sklidil jsem bouři,
utápím se v žalu, v tom temném kouři.

Projel jsem se na hadu, drakovi setnul hlavu,
přišel jsem o všechno, už nepozřu žádnou stravu.

Prosím tě, anděli, dej mi sílu, ať vrátím se zpátky,
znovu setkám se s rodinou, projdu rodnými vrátky.