Jak smutný je to najednou pohled,
ještě včera tu sochy z písku stály,
netušila jsem, že vidím je naposled,
o slavnostech už se nedočkají slávy.
Voda rychle stoupá, mizí břehy,
déšť ani na chvíli neustává,
jako bych slyšela jejich vzdechy:
"Nic není věčné - to se stává."
Krajinou valí se voda zlá,
vše, co se jí postaví do cesty,
bere s sebou - a hněv plá,
zas tolika prohnala se městy.
Kamenný most náporu vody odolává,
se smutkem hledím, co bude dál!
Najednou naše Otava řeka je dravá,
a nedávno tu něžný vánek vál.
Tak úpěnlivě za všechny lidi prosím,
ať voda rychle odteče a nevrací se zpět!
Ať vyslyšeno je mé přání - co v srdci nosím,
ať svět je zase jenom samý vonný květ.
PeopleSTAR (9 hodnocení)