Pralice

Všechno ti vadí a bez nápravy
aby sis to břemeno spravil
nedá se svítit a buď si jistý,
že plný hlediště změní tě
a přeživše stínů střílny
stěžovat si na život bídný
s rukami v kapce
obav nezbavíš se
a až se projeví co ti dochází
budeš hoden té postavy
co rad dar jako temeno
vyryté jmény lidmi
co mě na tuto cestu svedli
ačkoli nevím jestli oni to ví
atak na pomníku
zašlé pečlivosti jazyka
co pomalu slabiky motá
jako spirálu
abych se z toho svými verši vytáhl
a přibral ke svým cílům
další a další
abych našel konec svých sil
a uvolnil to napětí
co vzápětí vrací mi zpátky
radost a vzácné zmatky
v srdeční činnosti
a jistoty to zažívat denně
je víc jak se koupat v mění
a jestli bych něco rád změnil
tak ti co vědí- jen směr nestačí
a v té koláši musíš mít přehled
jak jsi ve dnech jistoty
cítil, že jsi to ty
kdo je plný ochoty a cti schopný
plodné době projevit svůj intelekt
a pak věnování když ve svém odhodlání
nabýváš sil
ve styl tobě přirozenému
a ke svému jménu zvednu se
jako pomlčka co vzhůru
lisuje své epochy
do vědomostí jak zdárně stárnout
a dosahovat tých představ
kde v mém stavu vědomí
cítím se jak nezlobný
co ve svém svědectví
neb lesk svit naděje
abych se mohl zahledět do své práce
a neztrácel čas jež tak rychle utíká,
jako rutina co v tom spočívá
že má rodina byla kdysi odstrčena
za mravní záměr
projevit nepřízeň národa k vládě
samostatný nářek na poli oslav
takže vytahuji své vklady
a snahy vších buněk
tvořím si podmět
kam až vystoupám
a až mi začne někdo naslouchat
tak děkuji a dál se věnuji
tomu co miluji,
protože když cítím něco víc když se snažím
a vklad té energie se mi vrací,
vnímám to.