Něco mi stále říká,
nebuď nedočkavá!
Dál tiše plyne řeka,
láska se s nenávistí setkává.
Proč jenom předbíhám čas,
vždyť život není tak dlouhý,
neustále chvátám a chvátám zas
a za sebou nechávám svoje touhy.
Jen nepatrné množství se splní,
snad proto tolik pospíchám,
každý rok, lány obilí se vlní,
podlehnout nechci pletichám.
Chtěla bych znát, co mě čeká
a přesto se toho tolik bojím.
Snad štěstí, přinese mi řeka,
tak často u ní, své rány hojím.
To jen ona mně rozumí,
dobře ví, co je bolest a hoře,
jen na pozdrav tichounce zašumí
a v dáli vyhlíží, to svoje moře.
PeopleSTAR (7 hodnocení)