Otvírám knihu básní,
čtu jednu báseň po druhé,
člověk se při nich zasní,
ale jsou to přeludy pouhé.
Když odložím knihu
a přestanu snít,
dávám přednost tichu,
budu už spát nebo bdít?
Spánek ne a ne přijít,
představuji si miláčku tebe,
na chvilku bys mohl přijít,
že nepřijdeš, ta myšlenka zebe.
Jen v těch básních
je tolik lásky a něhy,
tolik bylo dnů krásných,
teď nás oddělují břehy.
Kde bych mohla přejít
a vrátit se zase k tobě,
by se srdce naše mohla sejít
a navěky dát sbohem - zlobě.
PeopleSTAR (7 hodnocení)