Vlak hvízdl. Sbohem, cesto,
už přijde nádraží.
Ve tmě se leskne město
jak perleť. Tiše mží.
Ach, dálka už se krátí.
Mihnou se pole. Tma.
Třpyt světel blízko trati,
jak mě to dojímá!
Vždyť někde tam v té záři,
v perleti měňavé,
jak slzička tam září,
jak krůpěj - okno tvé!
už přijde nádraží.
Ve tmě se leskne město
jak perleť. Tiše mží.
Ach, dálka už se krátí.
Mihnou se pole. Tma.
Třpyt světel blízko trati,
jak mě to dojímá!
Vždyť někde tam v té záři,
v perleti měňavé,
jak slzička tam září,
jak krůpěj - okno tvé!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva