Pro Klárku

Neznali jsme se a to byla chyba,
V tu dobu v potoku plavala ryba.
Poznali jsme se za to jsem ráda,
Naše kamarádství je paráda.
Stala ses mou sestrou,
A také mou slečnou.
Kluci po nás šíleli,
My je pohledem stříleli.
Drby o nás letěli,
Všichni byli zbabělí.
Kluky jsme začaly chtít,
Zkoušeli jsme je mít.
Na prstu omotané je měli,
V tu dobu byli skvělí.
Pak se něco stalo,
A nás to mrzelo.
Začalo se s námi něco dít,
To rozum začali jsme mít.
Marián byl velký lhář,
A byl taky dobrý snář.
O nás nechával si snít,
My na něj měli velký štít
Chybělo mu však jedno,
Rozum měl na nedohledno.
My však stále byli kamarádky,
Od něj drželi se zpátky.
Pak se objevil Filip,
My dva se spolu sžili.
Krásné to s ním bylo,
Hlavou mi ale furt něco rylo.
Byla to láska ?Nebo jenom sázka ?
Radila jsi mi co a jak,
Já však na něm … ztratila zrak.
Bylo to marné,
Ale také nesnadné.
Zamilovanost se změnila,
Já se tolik …… snažila.
Špagety chutnali nám moc,
S jídlem potřebovala jsem pomoc.
Nastěhovala jsi se ke mně,
Bylo to ve dně.
Duchy vyvolávat byla hloupost,
Chtěli po nás hotovost.
Gumičky a vodítka na staně,
Drželi na hraně.
Ve stanu spalo nás hodně,
Bylo to přechodně.
Kousat se jak upíři,
Otisky od toho jak na halíři.
Byla s tebou sranda,
Stala se ze mě panda.
Tábora konec už byl,
Do srdce díru si mi vryl.
V srdci zůstala jsi mi,
Mám ty nezapomenutelný sny.