Pro tebe

Vzpomínáš na první den u těch schodů,
Ptala jses mě jestly nechci přinést aspoň vodu,
Já se na tebe podíval a řekl trochu nesměle,
Od kdy vodu roznášejí andělé,
Ty jsi se usmála a řekla že už musíš jít,
Od toho dne o tobě musim už jenom snít

Jedno malý město a k tobě jen pár metrů,
Přesto se to zdá jako miliony kilometrů,
Stále nenacházim cestu k tvému srdíčku,
Proto ti píšu tuhle milostnou básničku,
Chci aby jsi věděla že tě někdo miluje,
Všechny tvoje dokonalí pohledy zbožňuje

Miluju když se usmíváš nesměle,
Tak se smějí jen pravý andělé,
Miluju tvoje oči které křišťalově modře září,
Dokonale pasujou k tvojí krásné tváři,
Miluju ty tvoje dokonalý vlasy,
Tohle bude pravá láska asi

Ztratil jsem hlavu a tys byla mojí gilotinou,
Vím že zní to divně ale já vážne nechci jinou,
Říkal jsem že nepodlehnu děláš ze mě lháře,
Zahořel jsem láskou děláš ze mě žháře,
Nad tvojí hlavou jsem viděl záblesk svatozáře,
S touhle dívkou chci stát jednou u oltáře

Nečekám že po téhle básni zazvoní aparát,
A v něm tvůj hlas že chceš abych byl víc než kamarád,
Nečekám že mě budeš hnedka milovat,
Naše jména po zdech v srdíčku malovat,
Jen chci abys věděla co mé srdce před tebou dlouho tají,
A to že si přeju ať jsi dívkou navždy mojí