Slunce se na západě rozloučilo,
jen ten večer měsíc nevyšel.
Najednou se celé nebe zamračilo
a tys za mnou večer nepřišel.
Smutek se procházel po pokoji,
jakoby čekal, kdy radost vstoupí,
mé srdce se s výmluvou nespokojí,
jak my lidé, jsme někdy hloupí.
Mám ti ještě drahý věřit?
To není první večer, co jsem sama.
Komu se ale s trápením svěřit?
Proč jen tu není - moje máma!
Ta by mým slzám rozuměla,
vždyť byla přece také mladá.
I ta noc jaksi zesmutněla
a na mě - černá noc padá.
jen ten večer měsíc nevyšel.
Najednou se celé nebe zamračilo
a tys za mnou večer nepřišel.
Smutek se procházel po pokoji,
jakoby čekal, kdy radost vstoupí,
mé srdce se s výmluvou nespokojí,
jak my lidé, jsme někdy hloupí.
Mám ti ještě drahý věřit?
To není první večer, co jsem sama.
Komu se ale s trápením svěřit?
Proč jen tu není - moje máma!
Ta by mým slzám rozuměla,
vždyť byla přece také mladá.
I ta noc jaksi zesmutněla
a na mě - černá noc padá.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když v...
TY - Bohuslav Richter
Ty se mi oblékáš, ty se mi strojíš. Je nám přes padesát a srdce nás bolí. Pro ...
SLOVA - Bohuslav Richter
Po nervovém vlákénku startují do světa poezie. Těsno je v té sekundě, když bles...
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když v...
TY - Bohuslav Richter
Ty se mi oblékáš, ty se mi strojíš. Je nám přes padesát a srdce nás bolí. Pro ...
SLOVA - Bohuslav Richter
Po nervovém vlákénku startují do světa poezie. Těsno je v té sekundě, když bles...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva