Prostory modré neuvidí sebe,
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje mrak,
že příroda jak v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak.
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje mrak,
že příroda jak v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva