Do křišťálové studánky hledíš,
jako by ses dívala do zrcadla.
Jen řekni, že i trošičku se bojíš,
té myšlenky, co právě tě napadla.
Nesmíš být tolik pyšná na krásu svou,
krása, ta ukrytá je kdesi v duši.
Mrak zastíní na chvíli krásu tvou,
začínáš se bát a srdce strachem buší.
Je v tobě jen aspoň trochu pokory?
Proč nevnímáš tu krásu kolem sebe?
Slunce svítí, řeka plyne, modrají se obzory
a nad tebou se klene modrobílé nebe.
Proč ti tolik na tvé kráse záleží?
Věř, že takhle nikdy šťastna nebudeš!
Vadí ti snad, že každý u nohou ti neleží?
Jen ale s pokorou a duší čistou svět dobudeš.
PeopleSTAR (41 hodnocení)