Ráj na Zemi

Do rozkvetlé louky se rozběhnem,
natrhat plnou náruč lučního kvítí.
Kouzelným lesem jen tak proběhnem,
ráno se probouzí a slunce nad hlavou svítí.

Do hrnečku nasbíráme krůpěje rosy,
voláním na ozvěnu, les probudíme,
potůčkem se budem brouzdat bosí
a dávat pozor, ať pána lesa nevzbudíme.

Zahaleni jemným mlžným hávem,
ponoříme se do lesního ticha.
Kouzelným proutkem jen tak mávnem
a budem na mýtině, kde lesní víla vzdychá.

Potichoučku projdem kolem peřejí,
měkkým mechem budem našlapovat tiše,
kouzelnému lesu já překrásný den popřeji
a spolu ruku v ruce vystoupáme výše.

Do hlubokého údolí se zahledí náš zrak,
někde tam dole je ukryt ten pravý ráj,
tak odtud strašně neradi vracíme se pak,
ale jenom pro nás dva, tolik voní háj.