Jsi jak vonná růžička
ale nemohu se tě dotknout.
Jsi jak malá holčička
já zklamání, musím spolknout.
Po tvém objetí já toužím
ale tvé odmítání mě mrzí
po nocích tajně se soužím
proč nemohu mít to, co mají druzí.
Proč nemůžeš mě milovat
vždyť nejsem přece k zahození.
Neumíš nic, než slibovat
k čemu jsme spolu odsouzeni?
Čekat, stále na něco čekat
a nevím, zda dojdu k cíli
nechci tě prosit a před tebou klekat
jen ta touha, ta stále sílí.
ale nemohu se tě dotknout.
Jsi jak malá holčička
já zklamání, musím spolknout.
Po tvém objetí já toužím
ale tvé odmítání mě mrzí
po nocích tajně se soužím
proč nemohu mít to, co mají druzí.
Proč nemůžeš mě milovat
vždyť nejsem přece k zahození.
Neumíš nic, než slibovat
k čemu jsme spolu odsouzeni?
Čekat, stále na něco čekat
a nevím, zda dojdu k cíli
nechci tě prosit a před tebou klekat
jen ta touha, ta stále sílí.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva