Bílá osamělá paní Máš za sokyni ocelovou věž Kdybych tě hanil byla by to lež Kdybych tě chválil řekli by že básník straní Tomu věčnému nevkusu Jenž mu učinil tak drahými strakaté drapérie cirkusů Eh co bych mluvil nafintěná věži Vždyť celá Paříž ti blaženě u nohou leží