Samota

Sedím tu v šeru a nálada je mizerná,
jen lampička mi dělá společnost,
čemu nebo komu vděčím za tu skutečnost,
že bolest v srdci mám a je tak skutečná.

Srdce mé je bolestí protkáno,
chmury, temno a chlad,
samota mě tíží a marně hledám kde je napsáno,
co je to,
kdo mi vysvětlí tenhle stav.

Slza po tváři mi stéká,
v očích mám jen rozmazané obrazy,
vím že na rány jsou obvazy,
ale co srdce jak léčit se dá.

Proti čemu jsem se provinil,
proč to sevření nepřestává,
kdo to všechno zavinil,
já ničeho se nedopustil,
tak proč ta bolest zůstává.

Snad mohl by mi někdo pomoci,
z posledních sil se z mých úst jméno dere,
jméno mého spasitele,
v ten okamžik jako bych se probudil z těžké nemoci.

Tvé jméno křičím do tmy

Tvé jméno Markétko

Myšlenka na tebe mi sílu dává,
jen prosím nedopusť abych byl znovu nemocen,
vždyť v životě se vše možné stává,
nenech mě abych zůstal osamocen.

Tvé teplo chci pořád cítit a mít tě u sebe,
vždyť je to tak prostinké ta samota moc zebe,
a jediné co chci je tebe.