Setkání se smutkem

Miluji to slunce nad hlavou,
když rozvážně oblohou kráčí.
Nepotkal jsem nikdy lásku pravou,
kam jen své kroky ona stáčí?

Často usedám pod košatou lípou,
kde tak rádi jsme sedávali spolu.
Poslouchali tu včelí píseň libou
a dnes jen těžko, vyhneme se bolu.

Jen ty včelky sladký život mají,
přelétají si z květu na květ,
snad se jim i sny sladké zdají,
jak překrásný je pro ně tento svět.

Kolik je na světě radosti,
kolik je na světě smutku?
Jen někdy tě život štěstím pohostí,
často jsem unavený poutník vskutku.

Když večer nad lesy se ztmívá,
přeji si, by láska vešla do mých snů.
Tak často ale zpoždění ona mívá,
zase se probouzím do uplakaných dnů.

Kudy a kdy jen pravá láska chodí,
tak rád už bych ji potkal.
Každý chlapec za ruku se s dívkou vodí,
já se jen zatím se smutkem setkal.