Říkej si tomu třeba strach:
druh druhu jsme si bližší, dražší,
čas zkrásněl v našich hodinách.
A přece: lampu vítr zháší.
Chytám se stébel sladkých snů,
ryji si v čelo hořké vrásky.
Jak je to prosté: čím víc lásky,
tím krutěj z jejích plamenů.
druh druhu jsme si bližší, dražší,
čas zkrásněl v našich hodinách.
A přece: lampu vítr zháší.
Chytám se stébel sladkých snů,
ryji si v čelo hořké vrásky.
Jak je to prosté: čím víc lásky,
tím krutěj z jejích plamenů.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
DOMA - Josef Rybák
A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu ch...
BALATON - Jan Skácel
U břehu po kolena stojí rákosí a šeptá, šeptá větru po vůli. Vlny narážejí na ků...
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
DOMA - Josef Rybák
A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu ch...
BALATON - Jan Skácel
U břehu po kolena stojí rákosí a šeptá, šeptá větru po vůli. Vlny narážejí na ků...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva