Sluší ti úsměv, ale ......

Všechno ti moje lásko sluší,
ale nejvíc, přece úsměv.
Že budeš moje, srdce tuší,
tak už se konečně na mě usměj!

Tvé oči jsou jako hluboké studánky
a rád se do nich dívám,
tak proč natahovat moldánky,
s tebou jen tu radost mívám.

A tohle bych každému přál,
ať nás aspoň hřeje láska,
teď není důvod, by svět se smál,
starostmi o budoucnost, přibývá mi vráska.

Tolik je ve světě násilí,
snad také smutek v duši máš,
zbytečná jsou všechna úsilí,
věřím, že za pravdu mi dáš.

To co se ve světě děje,
kdo tyhle zvěrstva zastaví?
Těžko se pak nám, obyčejným lidem směje,
ať se všichni - terorismu postaví!

Co smutku je na této planetě,
proč ti nahoře, nespojí své síly,
pak lépe by se dýchalo na světě,
věřte, tady nepomohou žádné dobré víly.

Všichni na světě se semknout musí
a začít proti tomu bojovat,
ať při čtení zpráv, nemáme kůži husí,
pak snad se budou moci, lidé v klidu milovat.