Slyším, jak si vyprávějí,
hory s údolím svoji pohádku,
jen občas se trochu pousmějí,
vzpomínají, co vůbec bylo na začátku.
Zda tu byly dříve hory,
nebo snad malebná údolí?
K tomu tiše šumí bory
a při vzpomínce, srdíčko je zabolí.
I ony poslouchají vyprávění řeky,
co zažila, než svou cestu našla,
dnes vedou po obou březích stezky,
kam zmizela, její krása zašlá!
Jen ty stromy, tak dlouho přece nerostou,
ale všem rády dají za pravdu,
tady ale mají volnost naprostou
i svých zkušeností mají hromadu.
Tak tu ve svornosti všichni žijí,
jeden bez druhého býti nemůže,
občas s nimi i čerti šijí,
ale nikdo s nimi nic nezmůže.
hory s údolím svoji pohádku,
jen občas se trochu pousmějí,
vzpomínají, co vůbec bylo na začátku.
Zda tu byly dříve hory,
nebo snad malebná údolí?
K tomu tiše šumí bory
a při vzpomínce, srdíčko je zabolí.
I ony poslouchají vyprávění řeky,
co zažila, než svou cestu našla,
dnes vedou po obou březích stezky,
kam zmizela, její krása zašlá!
Jen ty stromy, tak dlouho přece nerostou,
ale všem rády dají za pravdu,
tady ale mají volnost naprostou
i svých zkušeností mají hromadu.
Tak tu ve svornosti všichni žijí,
jeden bez druhého býti nemůže,
občas s nimi i čerti šijí,
ale nikdo s nimi nic nezmůže.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
VŮBEC SE NEBRÁNÍM
V myšlenkách bloudím a na všechno jsem sám. Tak korunou si hodím, snad štěstí - ...
Vzpamatují se lidé včas?
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
V myšlenkách bloudím a na všechno jsem sám. Tak korunou si hodím, snad štěstí - ...
Vzpamatují se lidé včas?
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva