Vcházím do tichého lesa,
snad jen stromy mi rozumí.
Hlava únavou mi klesá,
svoji písničku - stromy zašumí.
Ulehnu do měkkého mechu,
budu dýchat vůni lesa,
co trápení je v jednom vzdechu,
snad nade mnou, zapláčou i nebesa.
Smutek uléhá se mnou,
stále se mě pevně drží,
útěchy - ty se mnou ani nehnou
a já už vím, jak tvá zrada mrzí.
snad jen stromy mi rozumí.
Hlava únavou mi klesá,
svoji písničku - stromy zašumí.
Ulehnu do měkkého mechu,
budu dýchat vůni lesa,
co trápení je v jednom vzdechu,
snad nade mnou, zapláčou i nebesa.
Smutek uléhá se mnou,
stále se mě pevně drží,
útěchy - ty se mnou ani nehnou
a já už vím, jak tvá zrada mrzí.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
NIC UŽ SE ZPÁTKY NEVRÁTÍ
Někdy si často myslívám, že snad štěstí na mě čeká. Dobrý pocit z toho ale nemív...
ZÁTIŠÍ - Vít Obrtel
Déšť za okny mlýnice. Hejna koček na bachratých pytlech, také kvočna kvokající j...
VYŠEL JSEM DŘÍV NEŽ HVĚZDA RANNÍ - A. S. Puškin
Myslil jsem - už se umoudřilo vznětlivé, teskné srdce mé: a říkal jsem si --- to...
Někdy si často myslívám, že snad štěstí na mě čeká. Dobrý pocit z toho ale nemív...
ZÁTIŠÍ - Vít Obrtel
Déšť za okny mlýnice. Hejna koček na bachratých pytlech, také kvočna kvokající j...
VYŠEL JSEM DŘÍV NEŽ HVĚZDA RANNÍ - A. S. Puškin
Myslil jsem - už se umoudřilo vznětlivé, teskné srdce mé: a říkal jsem si --- to...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva