Vcházím do tichého lesa,
snad jen stromy mi rozumí.
Hlava únavou mi klesá,
svoji písničku - stromy zašumí.
Ulehnu do měkkého mechu,
budu dýchat vůni lesa,
co trápení je v jednom vzdechu,
snad nade mnou, zapláčou i nebesa.
Smutek uléhá se mnou,
stále se mě pevně drží,
útěchy - ty se mnou ani nehnou
a já už vím, jak tvá zrada mrzí.
snad jen stromy mi rozumí.
Hlava únavou mi klesá,
svoji písničku - stromy zašumí.
Ulehnu do měkkého mechu,
budu dýchat vůni lesa,
co trápení je v jednom vzdechu,
snad nade mnou, zapláčou i nebesa.
Smutek uléhá se mnou,
stále se mě pevně drží,
útěchy - ty se mnou ani nehnou
a já už vím, jak tvá zrada mrzí.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
MUSÍŠ VĚŘIT
Když se plamenem láska rozhoří, je krásně u srdíčka nám, jeden s druhým o ní rád...
KVETOUCÍ PRAHA - Jaroslav Seifert
Oblaka letí. Na chviličku postůjte při kraji. Nebe je modré křídly andělíčků, kt...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když v...
Když se plamenem láska rozhoří, je krásně u srdíčka nám, jeden s druhým o ní rád...
KVETOUCÍ PRAHA - Jaroslav Seifert
Oblaka letí. Na chviličku postůjte při kraji. Nebe je modré křídly andělíčků, kt...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva