Smutný strach

Nic neříkám, jen smutně mlčím,
ve větru se vlní máky vlčí,
po poli ladně tančí klasy,
v mé hlavě už řvou zase hlasy.

Chci se jich zbavit, po poli běžím,
ke dvěma temným, vysokým věžím,
utíkám po schodech, ženu se vzhůru,
za sebou cítím svou noční můru.

už jsem na vrcholu, není kam jít.
Už mě má. Chci jít pryč. Snažím se uskočit.
Cítím jak lehká jsem. Do hloubky padám.
Ale zlu unikám, a jsem za to ráda.

Duše má raněná pomalu stoupá,
kdesi ve větru se jablůňka houpá,
ve větvích se odráží sluneční svit.
A já už konečně nalezla klid.