Jen snad kámen nestárne,
ale jsou na něm jizvy života.
Ale člověk bohužel nemládne,
ve stáří, nejhorší je samota.
I člověk na srdci má jizvy,
ze soužení, z nešťastné lásky,
jo v mládí, to byly samé výzvy,
snad proto, že jsem byly krásky.
Dnes srovnávám se s kamenem,
jako on, tak nejsem tvrdá,
nemám lásku v srdci studeném
a už nemám být, na co hrdá.
Mé srdce je najednou z kamene,
necítí lásku, pohlazení, něhu,
rychle na ni myšlenky zažene,
snad očekává lavinu sněhu.
Nic se nestane, ani nezmění,
jen ten kámen tu bude věčně
a já uslyším slabounké zvonění,
ale za život vždycky, poděkuji vděčně.
ale jsou na něm jizvy života.
Ale člověk bohužel nemládne,
ve stáří, nejhorší je samota.
I člověk na srdci má jizvy,
ze soužení, z nešťastné lásky,
jo v mládí, to byly samé výzvy,
snad proto, že jsem byly krásky.
Dnes srovnávám se s kamenem,
jako on, tak nejsem tvrdá,
nemám lásku v srdci studeném
a už nemám být, na co hrdá.
Mé srdce je najednou z kamene,
necítí lásku, pohlazení, něhu,
rychle na ni myšlenky zažene,
snad očekává lavinu sněhu.
Nic se nestane, ani nezmění,
jen ten kámen tu bude věčně
a já uslyším slabounké zvonění,
ale za život vždycky, poděkuji vděčně.
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘÍTEL VZPOMÍNÁ
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
ZAČAROVANÝ LES?
U křišťálové studánky stojím, kam laně chodí pít. Nevím vlastně,, čehos se bojím...
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
ZAČAROVANÝ LES?
U křišťálové studánky stojím, kam laně chodí pít. Nevím vlastně,, čehos se bojím...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva