Stroj na sny

Co svět je světem a zemí je zem,
střídá se stále noc a zas den.
Ve stavu bdělém máš prožitek, vjem,
večer když usneš přichází sen.

Může být iluzí štěstí a krásy,
někdy ho provází můry a děsy.
Až jeden mudrc objevil zdroj,
vymyslel na sny kouzelný stroj.

Můžeš si sen řídit tam i zpátky,
dostat se s ním i do pohádky.
V dětském domově dívenka malá,
by ráda se princeznou stala.

Stříbrné šaty a korunku zlatou,
pan král by byl jejím tátou.
Královna s králem ji na rukách nosí,
v zahradě zpívají pěnkavy, kosi.

Ten stroj měl jen dobro snít,
netušil mudrc, že dá se zneužít.
Ze snů zmizela dobrota,
z princezny opět je jen sirota.

Časem však vyrostla, na sny nevěří,
mladý princ vstoupil jí do dveří.
Stroj snů zmizel ze světa,
verš o něm píše jen poeta.

Život často není cesta hladká,
věř, dobrem vždy nekončí jen pohádka.