Svět jeden je a různí lidé v něm,
jen jeden je a já v něm nejsem sám,
jak se mi někdy zdá.
Jsou myšlenky, které drtí,
jsou lidé, kteří nepřinášejí štěstí,
má noc však přináší den.
A zahojí se má hluboká rána
a znovu vyjdu do ulic
jak neklid, který je údělem krve
jen jeden je a já v něm nejsem sám,
jak se mi někdy zdá.
Jsou myšlenky, které drtí,
jsou lidé, kteří nepřinášejí štěstí,
má noc však přináší den.
A zahojí se má hluboká rána
a znovu vyjdu do ulic
jak neklid, který je údělem krve
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva