Tam u bran nebeských,
zpovídat se budem,
ze hříchů pozemských,
rdít se budem studem.
Bude nám ale odpuštěno,
sv. Petr, nás pustí do nebe,
hodně hříchů bude očištěno,
hřích přece není, že jsem milovala tebe.
Z obláčku bílého jako sníh,
dolu na svět hledět budu,
budu radost mít, že slyšet je smích,
a dobrovolně se oddám, svému osudu.
Na cestě životem,
ztrácíme ty nejdražší,
srdce se ozve tlukotem,
jemu přece na lásce záleží.
Ale život je přece takový,
život dává a nakonec bere,
z utrpení sejme okovy
a život se smrtí se pere.
PeopleSTAR (7 hodnocení)