Tak ráda na to vzpomínám,
jak vždycky jsi mě uháněl,
nic ti přece nezazlívám,
jen hrůzu jsi mi naháněl.
To jsem byla, skoro ještě děcko,
ale věř, že měla jsem tě ráda,
člověk ve čtrnácti, nemůže znát všecko
a po tolika letech, mám už jenom kamaráda.
Přesto za to, co jsme spolu prožili,
jsem ti převelice vděčná,
není nic, co lásce bychom dlužili,
hloupě jsem si myslela, že je láska věčná.
Naučil jsi mě ale milovat,
tam často, se mé vzpomínky toulají,
přátelství, snažíme se uchovat
a naše setkání, srdečná bývají.
A čas tak neúprosně letí,
nehrozí, že by se zpátky vrátil,
jen člověk do budoucnosti smutně hledí,
tu naši lásku, osud zlý zvrátil.
jak vždycky jsi mě uháněl,
nic ti přece nezazlívám,
jen hrůzu jsi mi naháněl.
To jsem byla, skoro ještě děcko,
ale věř, že měla jsem tě ráda,
člověk ve čtrnácti, nemůže znát všecko
a po tolika letech, mám už jenom kamaráda.
Přesto za to, co jsme spolu prožili,
jsem ti převelice vděčná,
není nic, co lásce bychom dlužili,
hloupě jsem si myslela, že je láska věčná.
Naučil jsi mě ale milovat,
tam často, se mé vzpomínky toulají,
přátelství, snažíme se uchovat
a naše setkání, srdečná bývají.
A čas tak neúprosně letí,
nehrozí, že by se zpátky vrátil,
jen člověk do budoucnosti smutně hledí,
tu naši lásku, osud zlý zvrátil.
PeopleSTAR (10 hodnocení)
Další příspěvky autora
Vzpamatují se lidé včas?
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
NEZVYKEJ SI !
Ty myslíš, že si mě ochočíš? Tak na to drahá zapomeň! Do mého života nikdy nevkr...
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
NEZVYKEJ SI !
Ty myslíš, že si mě ochočíš? Tak na to drahá zapomeň! Do mého života nikdy nevkr...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva