Do noci temnýma očima blýská les,
srpen se prodírá pralesem klasů
a hrne mou krev po řece na starý jez,
kde v olších praskají jiskry tvých vlasů.
Že jsme se nesešli tenkrát? Že zdaleka
obcházím smrk, který jako já stárne?
Vysoký srpne, ať tě má váhavost neleká,
hrej tomu, kdo přijde tam na schůzku
za mne!
srpen se prodírá pralesem klasů
a hrne mou krev po řece na starý jez,
kde v olších praskají jiskry tvých vlasů.
Že jsme se nesešli tenkrát? Že zdaleka
obcházím smrk, který jako já stárne?
Vysoký srpne, ať tě má váhavost neleká,
hrej tomu, kdo přijde tam na schůzku
za mne!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva