Když přišlo jaro, na pešunku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
- Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
- Proč pláčeš, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh.
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
- Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
- Proč pláčeš, čeho je ti líto?
- Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jeden druhému - Jan Noha
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Pohřeb konfidenta - Jan Skácel
(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988) Jsem si zcela nepatrně jist že až se bu...
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk...
Až si jednou sundám boty - Robert Křesťan
Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli...
Pohřeb konfidenta - Jan Skácel
(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988) Jsem si zcela nepatrně jist že až se bu...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva