Už dávno na pohádky nevěřím
Oblaka na mě padají,
nemám sílu je zvednout,
oči mé v nich hledají,
ale naděje, začínají blednout.
Z mraků, déšť se spustí,
kapky stékají po tvářích,
slyším jen píseň labutí,
co mě čeká - hledám ve snářích.
Už dávno na pohádky nevěřím,
v dětství jsem je miloval,
se smutkem, nikomu se nesvěřím,
čemu se tenkrát - život podobal?
Překrásné pohádce o mládí,
kdy snad i naše štěstí kvetlo,
vrátit se zpět, tak často mě svádí,
ale dávno z povrchu, něco ho smetlo.
PeopleSTAR (7 hodnocení)