Už mě to nebaví

Nač jsou všechny hádky,
ty nikdy nic nevyřeší,
raděj se drž trochu zpátky,
možná ti na mně, nezáleží.

Vždy hádky skončí díky mně,
ty by ses ještě dnes hádal,
při nich se cítíš náramně,
není na tobě vidět, že bys strádal.

A věř, že tohle už mě nebaví,
pro každou maličkost se hádáš,
nedokážeš být ani trochu laskavý,
ale pak klidně, o pohlazení žádáš.

A takhle to jde spoustu let,
jen snad já tím drahý trpím,
v pořádku zdá se to snad napohled,
proč já pořád, před tebou se hrbím.

Proč pro všechno, děláš tolik hluku,
proč sis nikdy neuvědomil moji lásku,
dnes bych za tebe do ohně nedala ruku,
tak z tváře konečně, sundej masku.

Trochu jinak jsem si život malovala,
ale zřejmě, neměla jsem růžovou barvu,
naivně často si i namlouvala,
že mě máš rád, ale vždy, stála jsem jen vzadu.