Toulám se sám divočinou,
hledám ale spřízněnou duši.
Proč tvé oči na mně nespočinou?
Jen to moje srdce velice buší.
Ať prší, mrzne, padá sníh,
stále se hledání nevzdávám.
Až konečně někde - uslyším smích,
rád na pozdrav zamávám.
V životě jsou někdy cesty nevyzpytatelné,
ale já se žádné z nich nebojím.
Když to někdo vzdá, je nepochopitelné,
poradím mu a k němu se připojím.
Když budeme dva - bude nám hej
a snad spolu, tu lásku najdem.
I tomu druhému, ji s radostí přej
a nám nebude vadit, když si zajdem.
hledám ale spřízněnou duši.
Proč tvé oči na mně nespočinou?
Jen to moje srdce velice buší.
Ať prší, mrzne, padá sníh,
stále se hledání nevzdávám.
Až konečně někde - uslyším smích,
rád na pozdrav zamávám.
V životě jsou někdy cesty nevyzpytatelné,
ale já se žádné z nich nebojím.
Když to někdo vzdá, je nepochopitelné,
poradím mu a k němu se připojím.
Když budeme dva - bude nám hej
a snad spolu, tu lásku najdem.
I tomu druhému, ji s radostí přej
a nám nebude vadit, když si zajdem.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
NENÍ - Vladimír Holan
Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také ...
OREL - Jan Noha
Všechno ztichlo. Vánek ztichl. Pramen vzdychl. Kámen vzdychl. Proč se všechno k...
KOHOUT SEDÍ NAD MRAKEM - Vítězslav Nezval
Kohout sedí nad mrakem, zpívá zlatým zobákem, že je ráno jako zrnko máku, které ...
Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také ...
OREL - Jan Noha
Všechno ztichlo. Vánek ztichl. Pramen vzdychl. Kámen vzdychl. Proč se všechno k...
KOHOUT SEDÍ NAD MRAKEM - Vítězslav Nezval
Kohout sedí nad mrakem, zpívá zlatým zobákem, že je ráno jako zrnko máku, které ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva