Věnování

Smutná idea reality.
Kvalita nedosáhne kvantity,
jelikož svět je na počtech závislí,
a tyto statistiky,
se neopírají o to kolik lidí básně zde čte,
tady na těch vašich zdech,
to není o síle básně sloví,
ono stačí jen neustále něco tvořit,
i kdyby to četlo jen pár lidí,
vám v počtech nechybí,
a tak má svojí židli.

Voda zpřetrhá všechny zdiva,
jen proto že na to čas měla,
a nehledí na to kolik času měla,
počítá všechny kapky co protekli,
a bez nich může mít času kolik chce,
když nebude nic co by bortilo zeď.

Jednou za čas mám chvíli kdy chci psát,
mezi tím vždycky spadnu v renku v hlubokou propast,
rád bych své místo nepropásl,
a tak vždycky za malou chvíli,
zase ostatním přebírám židli,
svímy vlastními rýmy,
a lidi čtou mé básně,
málo jich taky není,
ale co je to platné když z toho nic není,
a ten co jich má tucty a málo které ke čtení,
tak je veš ve vedení.

Když spočítám hlasy ve všech svých dvoustech básních,
a jsem v obraze,
i proti pětikylu jsem u mnoha lidí v převaze.

A to prosím nebráním sebe,
dobře vnímám kdo co svede,
a my co něco umíme,
budeme psát vždycky,
bez ohledu na tom co si kdo o nás myslí.