Voda je pro život důležitá, ale životy i ničí

Smutek v očích mám,
když vidím tu zkázu.
Příroda sílu ukazuje nám,
poslechneme jejího vzkazu?

Obloha je černým suknem potažena,
stále jen pláče a slzy roní.
Zpráva shora nám byla doručena,
všechny zvony na poplach zvoní.

Všude kalná voda teče,
smutnou písničku si zpívá,
nevěnovali jsme jí tolik péče,
i v mé duši, pomalu se stmívá.

Nesmíme podceňovat sílu přírody,
dávno se k ní dobře nechováme,
už nevěřte, že tohle jsou jen náhody,
co pro naše děti tady zachováme?

Sluníčko jen na malou chvíli se usmálo,
snad chtělo mi říci, že ještě je naděje.
Jestli lidstvo touží, aby svět zase prohřálo,
stále si nesmí říkat - nic se neděje.

Mám jedno velké přání a je zcela skromné,
ať dlouho se k nám velká voda nevrací.
To bude to největší štěstí pro mne,
ať radost z obyčejného lidského žití se neztrácí.