Už listy v památníku žloutnou,
už blednou i ty krásné vzpomínky,
veselé se smutnými se protnou,
to v mládí jsme byli blázínky.
Věřili jsme na lásku věčnou
a teprve život nám pravdu ukázal,
za každou šťastnou chvíli - byla jsem vděčnou,
přesto úplně všechno čas nesmazal.
Jsou tu přece plody naší lásky,
to je to nejcennější, co člověk má,
dávno, už dávnou kvetou mi vlásky,
jak čas rychle plyne - člověk nevnímá.
Kolik ještě krásných dnů mi zbývá?
Je ale lepší to snad nevědět,
někdy člověk hloupé myšlenky mívá,
pak je lepší - s přáteli posedět.
V tom památníku je uschlá kytička,
co jsi mi kdysi z lásky dal,
psali jsme si zamilovaná psaníčka
a tohle vše krásné, čas nám vzal.
PeopleSTAR (3 hodnocení)