V hluboké dálce někde dřímá luna,
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
DOBRÝ ČLOVĚK - A. S. Puškin
Učený Firs je k nesnesení, máš pravdu, všechno váží, cení, je pedant, zřídka zak...
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
Učený Firs je k nesnesení, máš pravdu, všechno váží, cení, je pedant, zřídka zak...
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva