V hluboké dálce někde dřímá luna,
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
na ostří metlic nabodena,
zmatena slastí jako žena,
tak žádoucí, tak tajuplná.
Doteky něžné, bázeň, zdali svolí,
plní tu noc až po okraje její.
Jaké to struny uvnitř nás se chvějí
a jaký hřích jak réva pne se k holi?
Tu noc jsem probděl nad záhony mraků,
tu noc jsem váhal chvíle sčítaje,
až přelila se tma a z dálky do kraje
se luna valila, nesena křídly ptáků.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
BEZ PTANÍ - Jan Skácel
Na konci cesty tážeme se kam Já ale až přijde těžká chvíle já se nezeptám A ne ...
HEJNA - Jan Skácel
Nebude pokoj, dokud neodletí divoké husy. Zas k jihu táhnou hejna. Nebude poko...
SMLOUVA - Jan Skácel
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřeb...
Na konci cesty tážeme se kam Já ale až přijde těžká chvíle já se nezeptám A ne ...
HEJNA - Jan Skácel
Nebude pokoj, dokud neodletí divoké husy. Zas k jihu táhnou hejna. Nebude poko...
SMLOUVA - Jan Skácel
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřeb...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva