Vzor

Vidina tíží mé srdce.
Zdrcen tím co vydržet musel,
spouští emoce vzrůstem,
jako by stál v bedrech kostel,
jehož podloží roste,
v podobě množství koster,
by každá duše byla ocel
a ty jsi procesem prošel,
bys udělal součet,
všech zkoušek
a na této pouti,
držel vše co má tendenci se zhroutit.
Mám v srdci prázdné místo,
to uniká
a já nevím jak ho vyplnit,
abych rozkvítal
a v těhdle podmínkách,
pronikám ke svému nitru
a hledám něco co bych stiskl,
protože v těhle mřížích,
se mi nikdo neblíží.
Mě to stojí hodně síly,
sát vesmír a dál ho šířit
a to mě tíží,
že skrze mé žíly,
uniká něco,
co by mohlo mnohé živit
a já v téhle vizi,
mezi lidmi chátrám
a ta ztráta co mi uniká,
mé sny polyká,
jako bublina v které lítám,
vše tak snadno vzniká jako zaniká,
jak v tom svůj směr najít mám,
by můj život za něco stál
a já mohl rozdávat co mě dusí
i kdyby to byla láska.