V korunách stromů,
vánek se skrývá,
vracím se domů,
ale smutno mi bývá.
Už tam dávno není
táta s mámou,
štěstí se ve smutek mění,
přesto jdu cestou známou.
Na rodiče vzpomínám,
vzpomínám vždy s láskou,
že i mně čas letí - nevnímám
a tvář mám ozdobenu vráskou.
Jak dobře nám bylo s vámi,
to tenkrát nám nechybělo nic,
i vy jste byli šťastni s námi,
ale dnes, už nemohu chtít víc.
Vracím se domů,
ale jen vzpomínky na vás zbyly,
zdraví mě alej vzrostlých stromů
a nedávno, jsme o životě snili.
PeopleSTAR (7 hodnocení)