Vzpomínky na drahou osůbko...

Je to bez tebe těžší než si myslíš,

ty, tam dole moje milá,

velmi mému srdci chybíš,

pořád věřím, že se zase vrátíš.


Slzy stékají po tváři,

dopadají na zem,

neříkej mi prosím lháři,

slíbil jsem ti, že neodejdeš, k sobě mě vem.


Možná se s tím nikdy nevyrovnám,

ale jednou odejdu za tebou,

zatím se v tom moc nevyznám,

k tobě mě andělé vezmou.


Byla jsi někdo, kdo mě vždy chápal,

se vším jsem se ti svěřoval,

o to více s tvojí strátou můj život upadal,

nikdy mě nenapadlo, co bych si bez tebe počínal.


Nevím, co bych ti ještě napsal,

když někdo ztratí psa nebo kočku,

své pocity k tobě více popsal,

je to jako když v ruce svíráš vločku.


Rychle ta bolest zmizí,

u tebe tomu tak nikdy nebude,

nikdy jsi mi nebyla cizí,

v mém srdci tvé jméno a osobnost vždy bude.


Omlouvám se, pokud mě vidíš,

jak jsem smutný a utírám kapky z očí,

nedá se to ovládnout, ty mě pochopíš,

kolem tebe se stále můj život točí.


Neumíš si představit,

jaký je to pocit,

když o Vánocích je o talíře a příbory méně,

a já se k Vánocům přesto musím dostavit,

nejraději bych šel z mostu skočit.


Smýšlej na mě prosím v dobrém,

i když jsem nebyl vždy dobrý vnuk,

v tom nebi modrém,

pro tebe vstřelil bych přesně každý puk.


Miluji tě a vždy budu,

má drahá babičko... :((((((((((((((((((