-x Poušť x-

Uvadáš jako květina
a pokaždé když usínám,
srdce krvácí,
ty vždycky k flašce se vrátíš.
S nataženou dlaní,
u hlavy milion zbraní,
co snaží se tělo ranit,
to tělo co se dříve chvělo,
i s očima nevidělo,
zraňovalo samo sebe,
nechalo téct kapky krve
po svých rukou,
chtělo zastavit si tlukot,
navždy obrátit se v prach,
v hlavě zrodil se sebevrah.
Ten teď mrtvý v koutě leží,
na jeho tváře dávno sněží,
všechno jen vzpomínkou se stalo,
to slabý tělo co se dříve bálo.
Vím dřív bloudila jsem často v tmách,
teď před tebou stojím jako vrah.
Vraždím všechny ty temný stíny,
co do hlavy vkládaj pocit viny.
Nehodlám dál milionkrát platit,
za věci co už dávno nejdou vrátit.
Nehodlám dál démony k sobě vodit,
chystám se je všechny zabít,
ty jsi však jedním z nic,
tak zkus honem rychle oči zavřít.
Po stopách chlapce s kosou,
co mě naučí znovu žít,
co udělá každou chvíli života vzácnou,
tím že mi ji kdykoliv může vzít,
naučí mě nelitovat chyb.
Postaví mě vstříc mojí oběti,
i mému soudci postaví mě vstříc,
naučí mě spálit systém víry,
naučí jak od života dostat víc.
A až oči znovu otevřeš,
bude před tebou jiný člověk stát,
s tělem plným lásky
co i po prohře dokáže vždy znovu vstát.
Vítr bude mé rudé vlasy splétat,
moji démoni jak andělé znovu létat.
Na vlastních nohách plna síly,
ruku v ruce s vesmírem,
v novém snu bez systému víry.
A tak vydávám se na cestu,
než vrátím se zhasněte louče,
já rozhodla se žít,
odcházím bojovat do pouště.