Z lásky smrt

On: Sedí na lavičce v ruce žiletku v druhé dopisy na kterých se strácí pismo v jeho krvi a jen si klade otazku: Proč? Za každou otázkou proč jedna čárka na zápěstí, za kazdým proč jedna vzpomínka v jeho hlavě, za každou další otázkou si připadá čím dál víc blíže k něčemu co nechce ale Proč?

Ona: Leží v postely a pláče. Při ruce má jeho fotku a jeho pramínek vlasů, který ji tu nechal na památku a klade si jen jednu otázku: Proč? Každou slzou jsou její vzpomínky na něj intenzivnějši ale Proč? Vždiť je to jako včera když ji řekl jdi pryč už tě nemam rád. Tak proč teď pláče? Proč teď leží s jeho fotkou? Proč?

On: Podivá se na měsíc a zase ji vidi ale Proč? Vždyť ji přece řekl jdi pryč už tě nechci. Ale Proč to řikal? Vždiť to je skoro jako včera když spolu usínaly a divaly se na hvězdy a něco si slibily ale proč když to nedodržely. Další čárka na jeho zápěstí, další kapky krve pomalu stékají na slova lásky napsané na papíře a stále si klade otázku Proč?

Ona: Sedne si k oknu, podívá se na nebe a z hvězd spojuje jeho jméno ale Proč? Vždiť ji ublížil sám ji řekl jdi pryč tak proč stále pláče? Miluje ho? Jak může přeci zapomenout na 8 měsíců, na toho, kdo ji naučil zase žit, kdo ji naučil co je to slovo láska. Další slza ji teče po tváři a zase další vzpomínka na něho. Vzpomíná na první schůzku, jak byl tak rozkošně nervózní, jak se snažil ji zaujmout, jak ji řekl že je krásná a ze snění o něm ji vyruší telefon. Tajně si přeje aby to byl on, aby mu zase mohla říct miluju tě. Ale ne volá neznámé číslo. Ona to zvedá volá jeho matka jestly neví kde je, že odešel a zatím se nevrátil a má o něho strach ... dívka s proudem slz utíká do postele a má jen jednu otázku: Proč?

On: Dívá se na nebe, vidí jak padá hvězda a má jen jedno přání. Chce aby ona věděla jak moc ho to mrzí, jak moc by chtěl být sní, jak moc by ji chtěl obejmout, jak moc by ji chtěl říct jak ji miluje. Ale ne neuděla to, ona mu určitě neodpusti, už má určitě někoho jiného někoho kdo ji neublížil jak on a zase se ptá sám sebe Proč? Za každou další čárkou stále víc a víc na ni vzpomíná, jak se poprvé sešly, jak si daly první pusu, jak si rekly první miluju tě

Ona: Ze skříne vytahuje modrou krabičku na zámek. Po krátkém premýšlení zámek odemyká a vytahuje přelořený list papíru a čte věty které ji do očí zase nesou jen slzy. Vzpomíná na jejich slib který si daly. Ty věty si oba budou pamatovat napořád. Nikdy nezapomene jak ji vzal za ruku a řekl ji ze ji miluje že sní chce chodit že ji nikdy nesklame že sní chce zestárnout a nakonec i umřít ona v breku vzpomíná jak se jí v koutku oka začala tvořit slza a on ji řekl: ty pláčeš? je něco špatně? a ona se jen usmála a tiše řekla: miluju tě nikdy tě nesklamu zestárnem a umřem spolu

On: Chlapec si čte poslední zbytky slov které jdou ještě přečíst na zkrvaveném dopise. Jeho poslední myšlenky míří jen a pouze na ní. Ví už že čárky jsou moc hluboké a že dnešní noc bude jeho poslední ale Proč? Proč to vlastně dělal? V hlavě mu stále zní jen jedna otázka Proč? Proč za ní nešel a neomluvil se, proč teď vlastně tady sedí? Proč?

Ona: Dívka leží v postely a premýšlí proč šel ven? proč se ještě nevrátil? a proč zrovna teď večer? Dívce to po chvíly dojde a s výkřikem jeho jména se rozběhne ven. Asi ví kde je. Je totiž den jejich vyročí. V tu noc si oba slíbili svuj slib. Divka beží až k tomu místu, když ho uvidí stuhne, lehce řekne jeho jméno ale on se neotočí, příjde o pár kroků blíž a zase řekne jeho jméno, ale chlapec stále nic. Dívka příjde až k němu a vše uvidi. Chlapec je mrtev v ruce má její dopisy které mu psala v druhé ruce chlapec něco svírá, je to kousek papíru na kterém je něco napsané. Po přečtení se dívka rozpláče a lehce políbí jeho chladné rty, chytne ho za ruku a tiše řekne: miluju tě nikdy tě nezklamu zestárnem a umřem spolu.