Z nudy

Nemůžu za tu vlastnost,
že neumím být zticha.
Je to ta cesta,
na které mě drží hrdost a pýcha.
A vážně je mi jedno,
co kdo o mě slýchá.
Když se mi něco nelíbí,
tak to prostě ze mě lítá!
A že se nezměním, je jasné,
jako že každé ráno svítá.
Nedokážu prostě jenom jenom jít a,

celou tu dobu držet hubu,
Nechat vás pochybovat o tom,
kolik toho ujdu.
Poslouchat kudy půjdu.
Postupuji sám,
přes jakoukoliv újmu.
Tak až nebudu moct,
tak se sám od sebe "zuju"!
Chápete? Děkuju!

Já rozumím že Vás sere,
že nepotřebuji lidi kolem!
Rozumím že Vás sere,
že se nebrodím tou hromadou hoven!
Po každém mém cíli,
který byl zhotoven!
Byl hned další stanoven.
Já se nesmířím jen s jedním,
vyškrtnutým bodem.

Beru to že řešit jiný,
Vám vážně dělá radost.
Ale je to moje věc,
můj život, má starost.
I kdybych žil s frajerkou,
promrdanou až na kost!
A mě stále udivuje,
vaše spjatost!

Ale bavíte mě,
bavíte mě denně!
A nejvíc když se tak procházím,
v rozespalém těle.
A nahodíte ty ksichty,
rádoby směle.
Omlouvám se, že vás posílám,
rovnou do prdele!