Z ruky

Než zavadne má duše v rozkvětu,
zatouží aby jí někdo mysl popletl.
Jak má člověk žít bez toho aniž by byl milován,
když k tomu byl vychován.
Z plna syl se snažíme bíti šťastný,
pohled v odrazu smutku nám do hlavy za ční,
to že každý může být krásný,
když ze svého života dá impuls jasný-
Nic nevzdám lidi okolo mě jsou mi vzácný,
pro ně dýchám a nechci aby pociťovali nářky.
Pramen krvácející z našich skutků,
stále drží naší benevolentí ruku,
protože záleží jen na našem kroku,
jak se svým životem půjdeme po boku,
těm co nezažili monoklů.
Do počtu jsou mnozí,
kteří naše životy v uvozovkách tvoří,
jaký život si pro sebe vybereš ty?
Bez ohledu na to co prožíváš,
všude kam se podíváš,
může být hůř.
Jen říkám život na vlastní pěst si zkus,
a až začneš růst,
tak věř že aspoň sám sobě si byl dobrý druh.