Záchrana 13

Po světě chodím,ve smrti se brodím.
Čím dál více živého umírá,smrt svou náruč rozvírá.
Ale za to jen lidstvo může,chováme se k zemi jak k nějaké stvůře.
Málo jsi toho vážíme,na konec se může stát že veškerý život zmaříme.
Tak sundejte z očí klapky a napravme všechny zmatky.
Země je z našeho života zmatená,myslí si že je nechtěná.
Mi k ní se ošklivě chováme,přitom jinou planetu k žití nemáme.
Jen tady na planetě zemi se dá žít,mi pomoc jí k uzdravení musíme chtít.
Měli bysme vylézt ze své bubliny a žít bez viny.
Pomáhat by se všude mělo,aby její bijící srdce lépe znělo.
Pomoc,pomoc na nás země křičí,náš neohleduplný život jí ničí.
Její křik přeslechnout nejde,jen naší pomocí jí ten strach o život přejde.
Tak směle ku předu na pomoc vyražte a to její trápení zaražte.
Každá pomoc se počítá,tak rychle,k jejímu konci se totiž čas už odčítá.
Pomoc co nejdříve musí přijít,aby bylo dál čím každý život živit.
Její plíce už málo síly mají,ledy nám všude tají.
Voda nám v oceánech přibývá a tím více země zabírá.
Pomoc zemi se musí,ať každý z nás to zkusí.
Ona se životu snaží pomáhat,ale ten boj s námi začíná prohrávat.
S naší zemičkou si hrát nesmíme,tou hrou jí smrtí hrozíme.
Každý kdo pomoc může,ať postaví se čelem té hrůze.
Která po nás po celém světě zůstává a tím smrt šanci víc a víc dostává.
Tak začněme opět starostlivý být,aby se dál dalo na zemi žít.
Bez naší pomoci veškerý život na konec skoná a na nový už nebude šance nová.