Záchrana 5

Pluju po moři a strašná bouře mě ohrozí.
Hromy, blesky, vlny zběsilé, to je nemilé.
Zasáhla tě velká hrozba,teď zazní ta prozba.
Lhostejný vůči naší zemi nebuďte, raději se probuďte.
Nechcete pomáhat a tím radost rozdávat.
Dobrý čin, vždy potěší a radost se do světa rozletí.
Dobré skutky by měl každý z nás dělat a tím poselství předat.
V množství je vždy síla, doufám, že zbyla nám ještě nějaká víra.
Spojit se musíme a společně bojovat zkusíme.
Proti těm všem hrozbám,co ohrožují náš svět, musíme chtít, aby vpořádku byl zpět, píšu o tom pár vět.
Tak tedy-Stromy nám kyslík dávají, přitom jeden po druhém na zem padají.
Tolika našich lesů se kácí, plíce světa se ztrácí.
Slunce zemi zahřívá víc a víc, potom z ledu nezbyde nic.
Tím vším jsme mi i příroda ohroženi, možné zkáze jsme podrobeni.
Oteplování nás čím dál víc ohrožuje, zmatek ve světě postupuje.
Někde třeba zima už jak dříve není a lidé to vědí.
Od jara už sucho u nás zasahuje,voda se rychle odpařuje.
Přitom hladina moří stoupá a u nás je suchá louka.
Je to na světě zmatené a to přece nechceme.
Tak uzdravit naší zem se pokusíme všichni dohromady, buďte v této pomoci odhodlání.
Vstaň a pomáhej a tím se dobru oddávej.
Za pomoc nádherný pocit na tebe čeká a zbyde i vzpomínka hezká.