Můj vnitřní hlas mě varuje,
před velikým zklamáním,
život si člověk barevně maluje,
mnoha průšvihy ale on zavání.
Já už to dávno dobře znám
a přesto vždycky naletím,
jako kůl v plotě zůstanu sám
a já jen do vzpomínek zaletím.
To je to jediné, co z krás zbylo
a přesto si nikdy nestěžuji,
vím, že tenkrát dobře bylo,
jen vzpomínkou se obdaruji.
Proč ten hlas neposlouchám,
chce mě jistě ochránit,
už nevěřím ani předtuchám,
tak jak se mám zachránit?
Vše je pro mě zcela marné,
na šťastné planetě jsem se nenarodil,
nevím, kde najít děvče věrné,
bych se z trápení a samoty osvobodil.
PeopleSTAR (7 hodnocení)