Až přejdu údolím a lesy,
jak po vlnách bych spěl,
mé srdce vzpomene si,
nač život zapomněl.
Zda z protějšího břehu
se možno vrátit zpět,
kde poranil jsi něhu
a nechal zvadnou květ?
Mé slovo ještě znící,
nezmlkni předčasně,
vší láskou milující
vtěl život do básně!
jak po vlnách bych spěl,
mé srdce vzpomene si,
nač život zapomněl.
Zda z protějšího břehu
se možno vrátit zpět,
kde poranil jsi něhu
a nechal zvadnou květ?
Mé slovo ještě znící,
nezmlkni předčasně,
vší láskou milující
vtěl život do básně!
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z ÚSMĚVŮ IDIOTA - Jan Vodňanský
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva