Zaspala malá hvězdička,
měsíc se na ni zlobil,
očička měla maličká,
to on jen večer - oblohu zdobil.
Kolem něho smutné hvězdičky,
co o sestřičku měly strach,
lesem se ozývaly koní rolničky
a na stromy padal hvězdný prach.
V lese vládlo ticho kouzelné,
dávno už šel vánek spát,
měsíc vysílal pozdravy světelné,
nikdo se nemusel v lese bát.
Až teprve po půlnoci hvězdička vyšla
a její svit byl velmi jasný,
zase na nebi své sestry našla
a na ni je opět, její otec pyšný.
PeopleSTAR (4 hodnocení)