Zavřu oči a zasním se

Bez konce jsou moje touhy,
bez konce je širý svět.
Život není zas tak dlouhý,
chtěla bych vrátit - mládí zpět.

Zavřu oči a zasním se,
vidím tu krajinu známou,
snad ještě zpět vrátím se,
ale už se nesetkám tady s mámou.

Jen vzpomínky na ni mi zůstaly,
ještě cítím její něžná pohlazení,
co jen lásky jsme od ní dostali
a teď láska, nikde nepramení.

Jak nám drahý člověk schází,
poznáme bohužel, až když tu není.
Odešli všichni, co nám byli drazí,
v knize života, je i smutné čtení.

Střídala se radost ale i smutek,
každý den také nesvítilo sluníčko,
ale těžko by člověk osudu utek
a dost často, bolelo i srdíčko.

Přesto mám život strašně ráda
i ten smutek přece k němu patří.
Když tak se obrátím na kamaráda,
radost a smutek, jsou přece bratři.