Zdálo se mi, že vidím anděla

Viděl jsem rozkvétat růži,
byla překrásná a omamně voněla,
od nepaměti patří žena k muži,
zdálo se mi, že vidím anděla.

Od té doby, tebe lásko miluji,
jsi tou nejkrásnější růží,
odpusť, když někdy chybuji,
pak vždy srdce, rychleji buší.

Žádný člověk není bez chyby,
takový člověk na světě není,
často nedodrží ani sliby,
pak lásky síla, ta se mění.

O tebe budu neustále pečovat,
vždyť růže, taky zvadnout může,
budem spolu oceán proplouvat,
když bouře se rozpoutá, může být hůře.

Ale bouřím se budem vyhýbat,
budem plout klidnou hladinou,
zapomenu na to, co znamená zahýbat,
slibuji, že se nepodívám už na jinou.

Ty budeš ten můj anděl strážný,
věřím, že doplujem do pohádky,
jen v lásce - nesmím být vlažný
a vonět k růžím, chodit budem do zahrádky.